Vyhledávání na webu
Jak vzniká Mourrison?
1) Nápad. Někdy mám jasno v celém příběhu, jindy si představím jen jednu situaci a zbytek musím „vysedět“ u stolu. Není na to žádný recept, každý díl komiksu potřebuje základní dějovou linii , od které se nesmím příliš odchýlit. Různé dobré hlášky jsem musel vyřadit, protože nerozvíjely hlavní děj. Takové si nechávám na příště. První scénář je pouze textový, jsou to dialogy rozdělené čarami (podle budoucích obrázků) a různé poznámky na okraji týkající se výrazu figur nebo prostředí, kde se příběh odehrává.
2) Naskicuju komiks. Hrubými linkami hledám budoucí přesný tvar, umístím figury, bubliny a lehce naznačím motivy v pozadí ■. Snažím se vystihnout správný výraz tváře.
3) Konzultuju komiksovou skicu s dramaturgem. Ten mi poradí lepší výrazy, pohlídá logickou návaznost textu. Kde příběh zadrhává, musí se přepracovat. Leckdy mám k jednomu příběhu vymyšlené tři různé pointy, dramaturg vybere tu pravou. Vyškrtne „hluché“ hlášky nebo i celé scény.
4) Podle opravené verze kreslím definitní ilustraci. Skica bývá na obyčejném kancelářském papíře, teď beru pauzák (průsvitný papír), položím ho na skicu a nakreslím tužkou finální kontury ■. Linka tužkou má specifický roztřepaný charakter, odlišný od přesné ostré kresby ocelovým perem. Fixem napíšu texty (potřebuju je zcela ostré), někdy taky žiletkou proškrábnu lehkou negativní šrafuru. Pokud kresbu zbabrám, retušuju bělítkem nebo žiletkou, někdy odstříhnu celou velkou část kresby, přilepím nový kus pauzáku a kreslím znovu. Vše pouze černobíle (Hotová černobílá kresba ■).
5) Na černobílé kopírce okopíruju kresbu (na pauzáku) na bílý 160gramový papír, ten má tloušťku podobnou jako kladívková čtvrtka. Kopii napnu (na mokro) na rýsovací prkno.
6) Nechám papír vyschnout, až se zcela vypne. Koloruju kopii anilinovými barvami, používám kulaté štětce různých tlouštěk (■ Rozpracovaný barevný originál, který je vlastně kopií). Když nechci, aby byla barvená plocha flekatá , místo nejdřív navlhčím mokrým štětcem čistou vodou, Do vlhké plochy pak maluju anilínovou barvou, vlastně ji tam „zapouštím“. Nejdrobnější plošky (písmeno M na hrudi) můžu kolorovat barevným fixem. Okopírované linky jsou mastné, mokrými štětci se nerozmyjí. Právě jejich mastnota funguje jako nejlepší pojistka, abych omylem nepřetáhl (■ Pátý obrázek ukazuje téměř hotový kolorovaný originál).
7) Nechám papír dokonale proschnout, kdybych ho odřízl z prkna hned, zkroutil by se. Po vyschnutí kolorovanou kresbu odříznu, někdy ještě položím mastnou bílou pastelkou „světla“ ■.
8) Komiks odnesu do redakce, kde ho v grafickém studiu naskenují a pak „zlomí“ sazbu.
Mourrisona pro ABC píše a kreslí © 